Dne 3. června jsme jeli my, sedmáci A + B, a pár šesťáků z Raškovic na školní výlet do Brna.

Ráno jsme měli sraz na parkovišti u školy v 6:45 a v 7:00 jsme vyjížděli autobusem. Cesta do Brna nám trvala zhruba dvě a půl hodiny. Pan řidič nás vysadil u vědeckého centra VIDA! Od deseti nás tam čekala hodina a půl srandy a zajímavých pokusů. Je to něco podobného jako Svět techniky v Ostravě. Vyzkoušeli jsme si různé věci, jako třeba tlačení vzduchu do vody, vodní tornáda, skluzavky nebo puzzle. V druhém patře jsme si mohli něco koupit a celé VIDA centrum jsme si náramně užili.

Poté jsme se přesunuli autobusem do nákupního centra Galerie Vaňkovka. Tam jsme měli rozchod na hodinu až dvě, abychom se prošli po obchodech a dali si výborný oběd. Spousta z nás běžela do KFC, kde jsme si koupili B-Smart, sedli si k ostatním a pobavili se. Dokonce jsme tam potkali youtubery Dva Pela!

Po obědě jsme se přesunuli do ulic a do centra Brna směr Labyrint pod Zelným trhem. Po celou dobu výletu nám bohužel hodně pršelo. Měli jsme půlhodinovou pauzu, tak jsme se šli schovat do obchodů a čekali jsme pod střechou. Konečně jsme se dostali dovnitř, v podzemí byla samozřejmě zima, protože sluneční paprsky se nedostanou tak nízko. Průvodce nám asi hodinu vyprávěl o historii Brna, dozvěděli jsme se spoustu informací a hodně nás to bavilo.

Po tomto zážitku z Labyrintu jsme šli na náměstí. Viděli jsme tam brněnského draka, což ale nebyl ledajaký drak, byl to krokodýl. Také jsme se podívali na brněnský orloj a udělali jsme si fotky.

Naše poslední zastávka byla v Kostnici u sv. Jakuba. Byli jsme tam asi půl hodiny a měli jsme přednášku od pána, který nám o tom celém povídal. Tento zážitek byl pro nás opravdu děsivý a strašidelný, protože tam bylo všude hrozně moc kostí. Zjistili jsme, že je to druhá největší kostnice v Evropě a je tam přes 50 000 kostí lidí z horního hřbitova, a dokonce seskládaná kostra třináctileté dívky.

Poté už následovala jen cesta zpátky ke škole, která trvala asi dvě a půl hodiny. Jelikož jsme po cestě někteří dělali nepořádek, dostali jsme za trest – odměnu – pár lidí si postupně muselo chodit sednout dopředu k panu řidiči a „na pokec“ s paní učitelkou. Všichni jsme tam byli maximálně 10 minut a bylo to fakt „fajn“… Pak už jsme dorazili ke škole, to byl konec našeho výletu.

Simona Carbolová, Dana Bednářová a žáci 7. A, 7. B