Jak pomoci dítěti s poruchou učení
Máte doma dítě, které je nápadně pomalé či neklidné? Musíte s ním dělat úkoly, zatímco jeho spolužáci se už připravují samostatně? Selhává při zkoušení, samostatné práci či při jiných zátěžových situacích? Působí jako nešikovné nebo neohrabané? Zaměňuje hlásky při čtení anebo čte nápadně pomalu?
Pak je pravděpodobné, že vaše dítě může trpět některou poruchou učení či chování. Jak jemu i sobě pomoci? Kde hledat pomoc a další tipy a rady si můžete přečíst na této stránce.
Porucha v učení znamená, že dítě má potíže v určitém předmětu nebo skupině předmětů. Slovo „specifická“ vyjadřuje, že důvodem slabšího pospěchu není intelekt. SPU je častým důvodem, proč průměrně nebo i nadprůměrně nadané dítě zaostává.
SPU ovlivňují především učení a rozlišují se následující typy:
DYSLEXIE – nejčastější porucha učení. Jde o poruchu schopnosti naučit se číst, podmíněnou
poruchami v základních poznávacích schopnostech jak rozlišovat a řadit
písmena, skládat je v celek a mít představu, jak se vysloví.
DYSGRAFIE – porucha psaní postihující úpravu písemného projevu i osvojování tvarů
jednotlivých písmen.
DYSORTOGRAFIE – špatné zvládání pravopisu. Projevy: narušená schopnost zvládnout
gramatická pravidla při psaní.
Problémy s velkými písmeny, záměna i/y, s/z a pod.
DYSKALKULIE – obtíže s matematikou, neschopnost pochopit symbolickou podstatu čísla.
Dyskalkulik např. nedokáže ukázat slovně udaný počet, vyjmenovat řady
čísle – sudé/liché, pozpátku
DYSPRAXIE porucha pohybové koordinace. Dyspraktici mají potíže naučit se jíst lžičkou,
jasně a srozumitelně hovořit, zapínat si knoflíky, jezdit na kole a psát.
DYSPINXIE – potíže s kresbou.
DYSMUZIE – obtížné vnímání hudby.
LMD zastřešuje řadu diagnóz se společným základem. Mají společného jmenovatele – oslabené funkce centrální nervové soustavy.
Nejčastější příznaky LMD:
- Hyperaktivita
- emoční labilita
- poškození vnímání a tvoření pojmů
- zvýšená impulzivita
- zvýšená unavitelnost duševní i tělesná ( i při současné hyperaktivitě)
- infantilní chování
- poruchy ve vývoji řeči
- poruchy učení (viz výše)
Informace pro rodiče –
Dvacatero pro rodiče
- Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
- Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději – cítím se tak bezpečnější.
- Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
- Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval jako „velký“.
- Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když si se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
- Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
- Nenechte se příliš z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
- Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
- Nevěnujte přehranou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.
- Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
- Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
- Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
- Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
- Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate.
- Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. I když dělám příšerné věci.
- Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
- Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
- Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším.
- Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
- Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to vám nemusím říkat, že ne?
Převzato ze situační analýzy Děti v České republice 1996, Český výbor pro UNICEF.
